Jak jsem pochopil efekt strachu z velkého kopce. Aneb vzpomínky na to, jak jsem učil své děti lyžovat.
Učili jsme děti lyžovat. Po pár dnech jim to šlo dobře, tak jsme šli na modrou sjezdovku. Když jsem viděl, že už to zvládají, vyjeli jsme na ten největší kopec v lyžařském středisku, postavili se na špičku vrcholu a podívali se dolů. Starší syn se obrátil a obloukem to vzal "průsmykem" zpět přes modrou sjezdovku dolů. Malá dcerka si vyslechla moje poslední instrukce a krátkými obloučky se vydala dolů za mnou. Dívala se metr před sebe, na konec mých lyží. Tak sjela až dolů. Opakovali jsme to každý den dokola, až začala jezdit úplně sama.
Vzal jsem si z toho poučení do byznysu:
1. jsou lidi, kteří mají vyšší přirozený sklon k riziku a lidi, kteří volí jistotu (dle průzkumů je v Evropě nyní cca.80% obyvatelstva té druhé skupiny)
2. jedničky nemůžu najímat ani nutit k jistotě, dvojky nesmím tlačit k riziku, které je pro ně za hranou (ani jedno není špatně, chybu dělám jen já, když jedny či druhé nutím k něčemu, co není pro ně)
3. pokud má firma růst, potřebuje výrazně víc "jedniček", než "dvojek"
4. pokud mám v byznysu zvládnout cokoliv velkého, nota bene co dělám poprvé, pak se nesmím bát, a jediná cesta, jak zvládnout velkou horu je jít vpřed krůček po krůčku, zvládat dění, které přichází, krok za krokem prošlapávat nejistou cestu a tak dlouho to opakovat, než získám pevnou půdu pod nohama... a hlavně, nesmím se dívat na horu, dívám se metr před sebe
5. velký kopec vs. malé krůčky je přesně ten princip, který funguje: mysli globálně (měj vizi, vnímej kontext), jednej lokálně (soustřeď se na nejbližší krok/kroky)
6. pro sebe osobně si z toho beru poučení "zahoď strach", v životě ti vícekrát škodí než poslouží
7. je dobré mít na cestě někoho, kdo si prošel tím, čím se chystáš projít ty, ušetří to spoustu pádů, modřin a zrychlí to proces učení a progres růstu firmy
Kdykoliv stojím před velkou horou ve svém životě či podnikání, vzpomenu si na efekt strachu z velkého kopce. Nutí mě to mimo jiné myslet na to, že mám jít své dceři příkladem. Když po ní něco chci, musím být sám prvním, kdo to dělá. Když může zvládat velké hory ona, můžu i já.
Nestojíte před velkou horou ve svém životě či byznysu i vy? A jak situaci řešíte. Únikovými cestami nebo to krůček po krůčku zvládáte?
krizový manažer
