Já tomu nerozumím...
Mluvím s majitelem firmy s aktivy kolem 100mil.Kc a obratem řádově 50-70mil.Kč.
Má přes 60 let, firmu řídí sám. Jeho syn nemá zájem do firmy vstoupit, jde si svou vlastní cestou životem-což je v pořádku, už jsem zažil několik zničených osudů synů/dcer, kteří místo vlastních životů žijí podnikatelské životy svých rodičů.
Čemu ale nerozumím, je rozhodnutí stávajícího majitele postupně firmu utlumit a zavřít.
Majitel nemá, komu firmu předat. Řízení firmy je pro něho stálé víc zátěží.
Je mnoho majitelů, kteří chtějí apriory firmu prodat.
Proč? Především proto, že vidí jistou bezradnost. Sami to již dělat nechtějí a nedokáží to ve firmě nastavit tak, aby při průběžné kontrole, firma zároveň fungovala bez jejich přímé účasti v operativě.
To je náš úkol i parketa:
1. dosadíme manažera-ředitele firmy, který má za úkol exekutivně řídit firmu
2. společně s majitelem náš supervizor zároveň nastavuje kontrolní mechanismus pro management, vč.kontroly našeho interim manažera/ředitele
3. když je takto firma funkční a nestojí či nepadá s osobou majitele, jdeme ji prodávat (pokud o to má majitel ještě zájem, což zpravidla nemá)
Dává to smysl?
interim management
