👉 Jakými manažerskými pozicemi jste si za svoji kariéru prošel? V 21 letech jsem emigroval do Norska, vystudoval jsem tam management a nastoupil do Vitany, která je norsky vlastněná. Pracoval jsem tam jako finanční analytik, ale postupně jsem prošel celou řadou pozic, pomáhal jsem všude tam, kde to hořelo. Nakonec jsem se vypracoval až na ředitele divize Food Services. Pak jsem pracoval ještě v dalších norských firmách zabývajících se jídlem na vedoucích pozicích.
👉 Proč jste se pustil do interim managementu? Co vás přivedlo do JPF?
Ze světa korporací jsem byl již zabezpečený, a protože jsem měl malé děti, rozhodl jsem se, že nechci být v práci od nevidím do nevidím. Začal jsem pracovat jako konzultant a posléze interim manager a zúročovat tak letité zkušenosti, které jsem nabral. Jiří Jemelka mě zaujal svým přístupem k životu, který je podobný tomu skandinávskému. Život není jen o honění se za penězi, žijeme jen jednou a je dobré trávit dostatek času s rodinou. Navíc filozofií JPF je firmám, které řídí, opravdu pomoci, nikoliv jen fakturovat, a věřte mi, že to je spíše výjimka.
👉 Na jaké obory se specializujete? Troufnete si řídit jakoukoliv firmu?
S kolegy jsme se shodli na tom, že vedoucí pozice je ve finále o počítání peněz. Ať už jde o jakýkoliv obor, vždy máte pod sebou lidi, kteří mu perfektně rozumí. Úkolem výkonného ředitele je dát firmě vizi a jasný směr a ten pak držet, naladit tým, aby perfektně fungoval a spolupracoval. Určitě bych ale nikdy nepomáhal firmám s jejichž hodnotami nesouzním, představa, že bych měl cíl naučit co nejvíc lidí kouřit, je mi z duše odporná.
👉 Máte zkušenosti z firem u nás i v zahraničí. Zaostáváme ještě v některých oblastech?
Jasně, jsme poznamenaní dobou komunismu a bude ještě dvě generace trvat, než se z toho vymaníme. Chybí mi tu férovost v obchodu. Jsme pořád tak trochu vyčůránci, kteří se snaží s každým vyběhnout. Taky mi v Česku schází otevřenost v jednání. V Norsku jsme se se šéfem pohádali do krve, protože jsme oba chtěli to nejlepší pro firmu, ale v momentě, kdy jsme opustili zasedací místnost, byli jsme zase přátelé. Tady panuje obrovská ustrašenost projevit vlastní názor, lidé se bojí, že za něj budou potrestáni. Někdy bohužel oprávněně.
👉 Působil jste ve velkých korporacích i v menších společnostech. Které prostředí je vám bližší?
Oboje má svoje pro i proti. Ve Skandinávii jsou velké firmy vedené hodně demokraticky: „Doruč výsledky, jinak si dělej, co chceš.“, je tam velká míra svobody. Korporace díky své velikosti a finanční jistotě také nemají problém udělat nutné změny, pokud je potřeba, majitelé menších firem se jich často bojí. Na druhou stranu, pokud je ke změně přesvědčím, jsou schopni jednat velmi rychle, což u korporací téměř nikdy není možné.
👉 Jak si získáváte důvěru majitelů firem? Jak důležité je, aby s vámi úzce spolupracovali?
Jsem 100% otevřený. Lidem se nesmí nikdy lhát, v momentě, kdy cokoliv drhne, je problém. Jak přijdou první pozitivní výsledky, důvěra letí dramaticky nahoru.
👉 Může podle vás interima dělat každý manažer nebo je k tomu třeba mít určité předpoklady?
Člověk, který chce dělat interima, musí mít hroší kůži. Přicházíte často do firmy někdy i jako třetí zachránce, který má přinést změnu, a zaměstnanci na to pochopitelně koukají docela rezignovaně. Je potřeba umět perfektně komunikovat a všechny svoje kroky dobře lidem vysvětlit.
👉 Co vám na vaší práci přináší největší radost?
Když se zadaří. Moment, kdy majitel i noví kolegové vidí, že práce, kterou děláme, dává smysl a vše se ubírá správným směrem. To mi přináší velké uspokojení.
👉 Dokáže vás ještě něco překvapit nebo zvednout ze židle?
Když lidé nedělají svoji práci nebo ji dělají jen na oko. Dáte jim jasně specifikovaný úkol, co od nich potřebujete, a oni ho formálně splní tím, že vám zašlou rozsáhlý elaborát, který je ale úplně k ničemu. To mě dokáže naštvat.
👉 Můžete nastínit nějaké úspěšné příběhy ze své manažerské praxe?
Na začátku mých manažerských zkušeností jsem hned po revoluci rozjížděl podnikání v menší rodinné firmě, kde jsem byl spolumajitelem, šlo o grafické studio. Když jsem se rozhodl vrátit do Skandinávie, přišla za mnou delegace zaměstnanců s prosbou, abych neodjížděl. Oceňovali můj způsob chování k nim, který tu krátce po převratu byl zřejmě docela výjimečný. To byl hezký pocit.
Pak jsem hrdý na úspěch, kdy se mi jako řediteli Vitany pro Česko a Slovensko podařilo rozjet prodej mražených ryb – to byl pro tehdejší suchou Vitanu, která prodávala hlavně polévky v pytlíku, velký posun, ale podařilo se mi ho velmi úspěšně zvládnout.
👉 Jak se od své náročné práce nejraději odreagujete?
Někdy je obtížné tu hlavu vypnout, zvlášť když se nedaří tak, jak by člověk chtěl. Mám ale dvě věci, které mi v tom pomáhají. Ta první je ping pong, hrajeme ho s kamarády rekreačně a slušně se u toho zapotíme. Druhá věc, která mě teď zaměstnává ve volném čase, je střih videí. Snažím se vybrat to nejlepší z videí, která jsem natočil, když byly děti malé. Prožívám u toho krásné vzpomínky.