Dnes večer mám lehce sentimentální náladu a tak trošku vzpomínám.
Bylo to 4,5 roku zpět. Právě jsem přivážel děti ze školky a říkal si, jaký je pohodový den.
Krátce na to zvoní telefon. Na druhé straně jedna z V.I.P. osob na Moravě. Jestli bych si prý mohl přijet popovídat...
O pár dní později vcházím do honosného "foajé" před ještě majestátnějším zasedacím sálem. K mému překvapení sedí u stolu čtyři osoby.
Bez jakýchkoli okolků šli rovnou k věci.
Máme problém v naší firmě. Hovořili o tom natolik nenuceně a klidně, že jsem nabyl dojmu: "tohle nebude nic zásadního". Co přišlo v zápětí, mi vyrazilo dech.
Daná firma spravovala aktiva přes 10miliard. A její management - kulantně řečeno - si někde v průběhu času začal žít svým vlastním životem. Do toho aktuálně odcházející generální ředitel, který to celé nezvládal.
Pomůžete nám?, ptají se.
Zadání?, odvětím.
Vezměte na nějakou dobu pozici statutára, stabilizujte firmu personálně i provozně, vybudujte profesionální správní radu, aby se už nikdy neopakovalo to, co zažíváme dnes. A za nějaký čas se uvidí, co dál.
Tiše jsem polkl. Přišlo mi, že se někdo spletl. A já to nebyl.
Proč já, ptám se.
Protože vám důvěřuji, odpovídá V.I.P.
Kolik mám času na rozmyšlenou?
3 dny, dozvídám se.
krizový management
