Můžete mi to prosím vysvětlit?
Je tu pár lidí na LI, které jsem si dovolil zablokovat. Tito lidé dávali dlouhodobě najevo, jak je moje příspěvky de facto obtěžují. Já to takhle mít, prostě je nečtu. Oni jsou ale zjevně přitahováni o to víc číst, o co víc jim někdo nevyhovuje. Samá kritika, jed, ironie. Když jsem si je zablokoval, začali mě sledovat zjevně přes jiné profily. Přes které, nevím. To samé se stalo kolegyni Markéta Tesařová. Tam je to dovedeno ještě dál, někteří mají potřebu fotit si její příspěvky a komentovat je štvavým způsobem ve svých postech. Následně mají někteří lidé, kteří si tento kvazi logický rozbor přečetli, potřebu opakovat tyto přečtené domněnky v komentářích. A ostentativně oznamovat, jak dál už číst nic nebudou. No, když přeci nechtějí číst, ať nečtou, nikdo je přeci nenutil ani nutit nebude.
Zajímalo by mě, co si o tom myslíte. Nemají o čem jiném zajímavějším psát své posty? Jsou to neštastní lidé? Potřebují na někoho plyvat, aby se cítili lépe? Nebo je to nějaká úchylka či dokonce nemoc? Myslí si ti lidé, že aby jim bylo v životě líp, musí někoho špinit či snižovat? A ad absurdum, pokud já či kolegyně přestaneme psát, budou ti dotyční v životě konečně štastnější?
Audit firemní kultury
