Články - krizový management

Obrovsky si vážím všech lidí, kteří mají odvahu jednat podle vlastního svědomí a přesvědčení.

Kteří lámou společenské status quo, jež pomalu a nepozorovaně svazuje téměř každého člověka - až do stavu, kdy se mnozí lidé rozhodují spíše podle pohledů a předpokládaných soudů okolí, než dle vlastního svědomí a přesvědčení.

Že to v byznysu neplatí?

V byznysu jsou tvrďáci 💪, kteří prý pochopili, že bez tvrdosti to nejde.

A jsou tam chytráci🤓, kteří prý pochopili, že bez "vyčůranosti" to taky nejde.

Samostatná kategorie je strýček Skrblík 😁, který na otázku novinářky, jak se dostal ke svému bohatství, odpověděl:

Divné slovo, ne? Dnes jsem se s ním setkal prvně. Vážně.🙄

Žena mi dala úkol alá.popelka. 🤠Jestli bych neuklidil rozsypané jehly.🤓

Stále se najde mnoho firem, které sledují spíše obrat a počet zákazníků, než logiku věci. PROČ?

Pamatuji si na jednu výrobní firmu, kterou jsme v rámci interim managementu vedli z pozice výkonného ředitele. Obratově cca. 200 mil.Kč/rok.

Když jsme si vyjeli tržby zákazníků a ziskovost jejich jednotlivých zakázek, zjistili jsme:

Tento výrok spolumajitele potenciálního klienta navazuje na má slova, která jsem mu sdělil.

Jsme tu pro 3 různé typy situací:

1. pro firmy v krizi,
2. pro stagnující firmy, příp. firmy, z jejichž operativy se majitel chce stáhnout do pozadí,
3. pro rychle rostoucí firmy, které potřebují stabilizovat.

Asi po půl hodině se k nám připojuje druhý ze spolumajitelů.

Snaží se mít vliv na lidi ve svém okolí.

Řeší problémy spojené s byznysem. Problémy, které ho/ji "válcují". Nestíhá.

Je často ve stresu. Někdy selhává a neví si rady. Nesnáší prohry. Je přesvědčený(á), že to, co dělá, dělá nejlépe.

Má za sebou úspěchy i porážky. Snaží se pravidelně hledat příčiny problémů. Ne vždy nachází odpověď.

Tak jsme u jednoho klienta doplňovali člověka do obchodního týmu.

V poslední době, pravda, chodí životopisu víc, než před koronakrizi. Bohu díky za to. 🙏

Ve finále před kolegou ležely tři životopisy.

Pan majitel byl nadšen z jednoho kandidáta. Náš interim manažer pragmaticky přistoupil k ověřování referencí přes telefon.

Z favorita se během pár minut stal zdiskreditovaný člověk.

Call probíhal asi takto:

👉 Arnošte, jak dlouho už jste v J.I.P. a co vás sem přivedlo?
S Jiřím Jemelkou jsme se potkali před věky věků. Přivedl mě k němu člověk, který s ním spolupracoval. Řekl mi o tom, co dělá a nabídl mi, že kdyby mi to dávalo smysl, mohli bychom do toho jít společně. A já řekl ano.

K rybáři (🧝‍♂️), který spokojeně seděl na pobřeží a opravoval síť (rybářskou, ne tu IT firemní), přišel jednou cizinec (🧙‍♂️).

🧙‍♂️ se ptá 🧝‍♂️:

Prý jste široko daleko nejúspěšnější 🧝‍♂️. Proč ale máte jen 2 lodě a 4 pomocníky? Proč si nepořídíte další 2 lodě a nenajmete další 4🧝‍♂️ navíc?

🧝‍♂️Proč bych to dělal?

Mám rád jednoduché a praktické principy, které funguji. 🙏

Mezi základní řadím: Gaussova křivka nerovnosti a Paretovo pravidlo.

Gaussova křivka, vztaženo k byznysu, mj. ukazuje, kde je mainstream, tedy většina. A kolik to je cca. zákazníků.

Kdysi jsem dělal školení. Cílová skupina obrovská. Stejně jako konkurence.

Říkal jsem si: Když přestaneš školit/radit a začneš sám pro klienty dělat to, co školíš, co se stane?

Kdysi byl pozván na prestižní konferenci významný politik.

Na letišti na něj čekal připravený vůz s osobním řidičem.

Do haly konference přijel zadním vchodem, zatímco davy se tlačily u jednotlivých vstupů.

K občerstvení dostal mimo jiné kávu s perfektním prostíráním, drahým porcelánovým hrníčkem s podšálkem.

Řešíme u klienta nefunkční pobočku s obratem kolem 60 mil./rok.

Je tam velká fluktuace.

Problémy s organizací a kvalitou servisu.

Jedeme tam.

Na místě děláme analýzu.

Bavíme se s lidmi, pozorujeme provoz.

Děláme rozhovory s personálem a bavíme se samozřejmě i se šéfem pobočky.

Za nás je závěr jasný: dokud bude pobočce šéfovat stávající vedoucí, z místa se nepohneme. A majitel bude dál jezdit týden co týden na pobočku řešit problémy.

Sedíme zpět na centrále s majitelem. Dáváme mu zpětnou vazbu. Navrhujeme řešení.

Slyšíme to, co už mnohokrát v podobných případech:

Sedím v úplně obyčejné restauraci v úplně obyčejném moravském maloměstě.

Posunula se mi schůzka, a tak čekám na jednání.

Návštěva této restaurace se pro mě stala příjemným osvěžením v náročném dni.

Popravdě ji znám. Vím, proč tu chodím pravidelně.

A dnes?

Četl jsem úvahu, nakolik úspěch přináší štěstí, vnitřní uspokojení, radost...

Mám za to, že než přemýšlet nad tím, zda úspěch přináší štěstí či zda štěstí přináší úspěch (ostatně, je těžké definovat, co je štěstí - muška jenom zlatá?), pomohlo mi kdysi toto:

Existují pouze 3 % lidí, kteří přesně vědí, co chtějí.

Dalších 12 % lidí to ví plus mínus.

Zbylých 85 % lidi žije na způsob, který bychom mohli nazvat "Carpe diem!"

Na Oxfordu dělali průzkum mezi 1000 studenty, kteří graduovali 🎓 a ptali se jich, co chtějí v životě dosáhnout. Jaké mají cíle.

Po cca. 25 letech se vyhodnocovalo, jak kdo z těch 1000 lidí "dopadl".

Zjištění bylo velmi zajímavé:

Těžko si představit, že bude mnoho lidí, kteří by si na smrtelné posteli řekli něco ve smyslu:

"Že já jsem netrávil víc času v práci!"

Ano, asi se pár najde...

Mám za to, že většina bude spíše myslet na to, že netrávili více a kvalitněji čas se svými blízkými. S dětmi. S ženou (mužem). Že nebyli víc laskaví a vstřícní k druhým atd.

Jednou za rok se snažím se svými dětmi zajet na "víkend pro táty s dětmi". Včera jsem se vrátil z tohoto víkendu nejen zhuntovaný fyzicky. Ale v rámci sebereflexe se mi těžko dívalo pravdě do očí:

Mění se kulisy a obličeje

Schůzka s majitelem firmy. Obrat cca. 50 mil. Klesající tržby. Měsíční cash-flow na hraně. Investice do výroby kdesi v Asii.

Já: Kolik máte obchodníků?

On: Mám obchod. ředitele. Na schůzce nebyl ani nepamatuji. Řeší pořád ty svoje tabulky, administrativu. A 2 obchodníky. Měli posílat týdně reporting. To šlo do ztracena.

Napadá mě spousta otázek, jak vést rozhovor dál. Ale jaksi mi to nedá. Pálím natvrdo:

Proč jste dávno nepořešil vašeho obchodního ředitele?

Nestydím se.

Radima si vážím. Pro mě je pan podnikatel.

Když jsem začínal, párkrát se mi podařilo pozvat ho na oběd. Tahal jsem z něho moudra, jak přemýšlí o byznysu.

Po 10 letech, co mj. taháme malé a střední firmy z krizí, jsem však velmi obezřetný, co se dluhů týče.

Jeden příklad za všechny.

Klasika od Jana Wericha je mezi lidmi asi plošně známa... 👍

Co jsem ale neznal, je druhá část jeho myšlenky:

"Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky vyjdete vždycky jako nevjvětší blbec pod sluncem." 🙂

Trochu jsem o tom přemýšlel...

V jakém smyslu?

nu různí. Žádná novinka.

Prý vidím lidi černobíle. 🙂

"Ty ANO" a "Ty NE".

Ano. Jsem zásadový. Nedělám kompromisy. Potud moje černobílé vidění světa. 😎

Pak je ale spousta odstínů, které, vztaženo na lidi ve firmách, bych pojmenoval takto...

Já ne!

Cituji:
Dosavadní bilance koronaviru ukazuje historický propad, když počet podnikatelů, kteří mají nějaké zaměstnance, poklesl pod 150 tisíc, poprvé od roku 1993, kdy Češi teprve začínali podnikat.

„Co teď zažíváme, je návrat socialismu,“ netají frustraci nad úpadkem svého stavu šéf Podnikatelských odborů Radomil Bábek.

Procházím si došlou várku životopisů. A najednou čtu motivační dopis tohoto znění, cituji doslova:

Nějaký čas stojíme na místě u jednoho projektu. Měl tam dávno být z naší strany nasazený nový interim manažer, který převezme druhou fázi projektu. V první fázi jsme "ladili obchod", v druhé fázi máme zefektivnit provoz/výrobu.

Někdy se to stane. Jsme nároční, koho na projekt nasadit. A aktuálně nemůžeme "narazit" na člověka, který by nám na projekt seděl.

S kolegy dnem a nocí hledáme vhodného nového kolegu. Každý z nás má do toho své vlastní operativní povinnosti.

Rok 2009.

Vnímal jsem, že existuje mnoho malých a středních podnikatelů, kteří se trápí. Nikdo to nepřiznal na rovinu.

Nebylo to jen o firmách, které měly problémy v cash-flow, červených číslech atd.

I firmy, které vyrostly a byly úspěšné, měly často jeden zásadní problém-chybějící manažerské řízení, operativa firmy tvrdě doléhající na hřbet majitele/majitelky. Únava. Strhanost. Stres.

Sem tam zajdu na portál, který sleduje podmínky pro certifikaci ekonomické kondice firem a institucí.

Jednak proto, abych zjistil hodnocení nových klientů, s nimiž uvažujeme jít do spolupráce.
(pravda, naše firma pomáhá nejen prosperujícím firmám, ale i firmám v krizi, takže hodnocení nebývá vždy úplně "růžové")

Nikdo si od vás nic nekoupí jen proto, že chcete zisk. A že ho chcete víc.

Holt chtě nechtě musíte mít užitek pro druhé.

Když člověk začne podnikat, musí vydělávat peníze. Ale děláte taky spoustu věcí, které byste "jen" kvůli peněz nedělali. Máte svou vizi, víru, sen...

Později peníze moho podnikatelů má. Přesto je vidíme při tom, jak se snaží být především prospěšní druhým. Protože pochopili, o čem to je.

Děkuji všem, kteří pravidelně sledují moje posty  a zejména těm, kteří konstruktivně - ať kladně, či kriticky - komentují mé názory. Snažím se na tyto komentáře věcně a konstruktivně reagovat.

Rád bych napsal něco pro těch pár šťouralů, kteří místo věcné diskuze řeší z mého úhlu pohledu hlouposti.

Kolega byl nabídnout naše služby ve firmě, která v poslední době hodně propouští. Majitel firmy řekl "NE". Ale projevil zájem, abychom mu "pořešili" firmu na Slovensku. A chtěl se sejít přímo se mnou, abychom se bavili konkrétněji.

Jeho firmu na Slovensku jsem "prolustroval". Zjistil jsem, že jde o komplikovaný případ z hlediska "mocenského boje" o firmu, kdy nitky mohou vést až ke slovenské mafii. Proto jsem našemu kolegovi řekl, že o schůzku zájem nemám.

Dosazujeme výkonného ředitele.

Řešíme 2 problémy u daného klienta: spory mezi majiteli a vysoká roční ztráta cca. 7 mil. Kč.

Po necelých 2 letech jsou spory zažehnány. Roční zisk i s náklady na naše služby necelé dva miliony pro firmu klienta.

Říkám si: paráda, všichni jsou spokojení. A klient bude vděčný.

Smlouva uzavřena na 5 let.

Těšíme se na další práci.

V tom blesk z čistého nebe.

Tah na branku. Přímočarost.

Neplést s "buranským chováním".

Ve jménu diskrétnosti, diplomacie a zvláštního druhu/nedruhu slušnosti a falešných ohledů, jsme dalecí používat přímost, zdravé sebevědomí a bojovnost o kšeft.

Politická korektnost nám vadí. Je o alibismu, o neochotě jít s kůží na trh.

Ano. Zní to logicky. Nic objevného.

Ale. Kolik z lidí v byznysu ji má a má ji dlouhodobě?

Jednáte s lidmi v rámci různé škály "nabití". V horším případě se setkávám s "živými mrtvolami" ve stavu apatie. V lepším případě s lidmi, kteří si udělají to své, "od-do" a víc je nezajímá. A v tom nejsilnějším případě s lidmi, kteří hoří a zapalují. S lidmi, kteří vás doslova strhnou svým "flow". Je to jak vlna.

Je to nakonec nas byznys, ktery nas bavi a zivi.

Sedime dnes na "kick-off meetingu" s novym klientem. Slysel jsem to na sto ruznych zpusobu.

Meni se kulisy. Meni se tvare. Ale pointa zustava. 

Pro někoho je četba ztráta času a někdo si zase prý nic moc nepamatuje...

Za jedním poustevníkem přišel pocestný s tím, že "číst nemá smysl".

Všichni známe rčení: "Ryba smrdí od hlavy". Do managementu firem sedí jako "šité" na míru.

Dnes mě však zaujalo jiné rčení, pro někoho možná méně známé.

Je "in" v každé době.

Sám jsem o síle dobrého lídra natolik přesvědčen, že když se mě kdysi jedna redaktorka ptala na tajemství "úspěchů" naší firmy na projektech, řekl jsem ji, že základem jakéhokoliv výsledku, změny, dotaženého projektu atd., je dobrý lídr.

Takové lidi dodáváme do firem našich klientů na pozice ředitelů. Pak jde vše mnohem snadnéji. Není to vše tak jednoduché, jak se na první pohled zdá , ale je to důležitý základ.

V Evrope jsme první. Máte radost? Czechia, best manufacturing destination in Europe!

Myslim si, ze strojirenstvi nebude dlouhodobe nejsilnejsi obor vedouci k prosperite. Narody, ktere prosperuji, "exceluji" hlavne v technologiich a IT oboru obecne. Vyvoj, vyzkum, inovace. V CR jsme silni v strojirenstvi (k nasi smule) a jsme oznacovani za montovnu Evropy.

Tak přemýšlím, proč je na následujícím obrázku kus pravdy. A nemám tím na mysli velikost televizí. Ty jsou dnes neoddiskutovatelně štíhlejší...

Na rohu ulice postávají čtyři muži - Američan, Rus, Číňan a Izraelec.

Přijde k nim novinář a osloví je: "Promiňte, jaký je váš názor na nedostatek masa?"

Pokud se firmě zrovna 2x nedaří, další kapitál znamená další závazek. Nové metody nikoliv.

Nový kapitál=nové náklady. Nové metody, které vyzkoušíte, mohou být neúčinné. Ale mohou být změněny, aniž zamenají nějaký finanční závazek.

Firma je jako tělo. A tělo je víc než prsty, uši, játra, ledviny... Čím jsou některé části těla sobečtější, čím víc žijí jen pro sebe, nebo nepracují vůbec, tím víc ohrožují ostatní části těla.

Tělo je zdravé, když funguje. Když každá část pracuje k prospěchu druhých, ne pro sebe. Když přestane spolupráce a když buňky a orgány přestanou pracovat pro druhé s cílem být prospěšné ostatním, nastává nemoc. Nebo dokonce smrt.