Blog

V mém vnímání jsou firma či tým tak funkční, jak funkční jsou, když jako podnikatel NEPŘIJDE do práce.

Tuto větu pronese advokát, a klobouk dolů před jeho upřímností:

„Čím déle bojujete, tím více právníků vydělává a ubírá z vašeho jmění.”
Elliot Green

Platí jak pro byznys sféru, tak pro osobní život.

Když tak mluvím s majiteli firem, zaráží mě jedna věc. Často slýchám věty typu: „Snad už se ten covid brzo přežene a budeme moct fungovat jako dřív.“ To se přece ale nikdy nestane. Nic už nebude jako dřív.

Každému podle jeho gusta. O tom žádná. Zkušenost ukazuje, že existují v bazálu dva typy podnikatelů. Podnikatelé operativci. A podnikatelé stratégové. Můžete si tipnout, komu časem kvete firma pod rukama.

Když jsem začínal jako OSVČ, byl jsem desetibojař. Mnozí to znáte. Vše sám. Prodat, realizovat. A vše kolem. Dělat si sám šéfa, sám marketing, sám ekonomiku a účto. Je to obdivuhodné. A je to začarovaný kruh. Bez lidí nic pořádného nevybudujete. Vybudujete si možná jméno, silnou expertízu, ale to vše má své hranice. Den má 24 hod.

1. majitel, 2. majitel, 3. majitel. V místnosti sedí dále generální i výkonný ředitel firmy. Všech 5 se tváří vysoce koncentovaně, neřekl bych nepřátelsky, ale určitě si dovedete představit lepší místa a příjemněji strávené chvíle. Vzduch by se dal krájet. Na úvod dotaz: Nebudete se cítit nesvůj pane Jemelka, že jsme na vás v takové přesile?

Taky máte někdy dojem, že mají lidi kolem vás hřebíky v hlavě? 🤔🙄

Taky máte dojem, že velmi často naprosto přesně rozumíte problémům, které mají druzí lidé?

Úsměv od ucha k uchu. Hlava lehce nahoru poměrně jasně naznačuje, co se odehrává v hlavě. A následující slova to potvrzují: Na interim manažera jste nějaký mladý, pane Jemelka.

Sedím v klidu u potenciálního klienta.

No, vlastně jsem majitel #jipprofirmy. V oboru jsem začínal před 16 lety, ani jsem nevěděl, že se to jmenuje #interimmanagement. A ano, je to o věku. To mi povídejte. Cokoliv jsem dělal před 16 lety, bylo 3x těžší než dnes. Každý si mě chtěl "namazat na chleba".

Jak to myslíte?

Kolik vám to vychází v účetnictví. Tržby, marže, náklady, zisk, mzdové náklady, přímé náklady, režie, tok cash-flow...

Na to se raději nedívám. My máme 4 měsíce okurkovou sezónu a nechci se děsit pohledem na to, kolik jsme ve ztrátě.

Zhruba 17 let zpět jsem si poznačil jednu zásadní a jednoduchou rovnici, která zdánlivě nedávala smysl.

Vycházela z mé zkušenosti, že v momentě úspěchu má člověk nejen sebevědomí, ale logicky je i hrdý na to, čeho dosáhl. A ta hrdost se může rychle překlopit v pýchu. Ne úspěch, ani sebevědomí, ale ta pýcha způsobí, že vám začne mezi prsty protékat spousta zásadních a důležitých věcí a činností, které jste doposud dělali - a najednou je neděláte. Pýcha předchází pád.

Málo kdo si to dokáže přiznat. Jak se pak díky rychlému růstu může dostat firma stejně rychle do existenciálních problémů, by mohl vyprávět nejden majitel/ka firmy. Krize růstu firmy se překlopí do existnční krize. A vyústí v boj o život.

To byl případ i našeho klienta, firmy DESCON. Včera ráno mi Arnošt Čáp poslal strohý mail s přílohou, v němž stálo: "Posílám referenci Descon, to potěší, snad to děláme dobře." 

Jaroslav je zkušený manažer s více než 25letou praxí napříč mnoha obory. Řídil velké koncerny i zemědělský statek. Teď v JPF působí jako výkonný ředitel pro Slovensko. Trochu jsme ho vyzpovídali a věříme, že vás krátký rozhovor s ním obohatí.

Chcete působit na druhé jako pan dokonalý/paní dokonalá?

Vyčerpává to, že jo. Znám to. 😉

Nedělejte to. Ničíte si život a ničíte ho i lidem kolem sebe.

Je rozdíl mít touhu po dokonalosti, která vede ke snaze zlepšovat se každý den. A je rozdíl snažit se působit dokonale, bezchybně, což vede ke snaze předstírat dokonalost.

Budu mit 8min. zpozdeni.

Ok, no stress, odepisuju.

V hlave mi bleskne: to pekne zacina. Prvni vazne jednani a jede pozde.🤔

Podnikání je o vizi, kterou máte, ve kterou věříte, za kterou jdete. Kterou sdílíte, pro kterou získáváte postupně lidi, člověka za člověkem. Bez vize jste odsouzeni živořit. S vizí můžete prohrávat bitvy, dostávat rány, klečet na kolenou, být bez peněz, ale stále jít dál. Protože máte náboj, máte energii.

"Váš #interim manažer Jiří Škutík rychle pronikl do podstaty našeho byznysu. A to není jednoduché, máme vlastně více oborů podnikání. Můžu se tak soustředit na zásadní věci a na klíčové obchodní případy. Do operativy už nezasahuji. A hlavně, hodnotím spolupráci na základě počtu „fajek“ za zadanými úkoly a ty fajky tam vidím."

Známe je všichni. Přesto do 10 let věku přežije cca.1 z 10 firem.

Častá nemoc je firemní angína. Musíte zůstat doma/ve firmě a neprodáváte - nebo-li nejde vám obchod. A bez prodeje nepřežijete.

Klasická nemoc je firemní chřipka. Stav, kdy se trápíte s lidmi. Nemůžete najít ty správné, a ty, co najdete, neukočírujete. Máte z toho dost silné bolesti hlavy a horečky. Nebezpečná nemoc.

🤔 Když jeho země vzkvétá. 😉

#Podnikatel/ka je tak trochu jako ten král/ovna.

Přál bych si mít aspoň o 10 let dřív jistotu a vědomí toho, co dnes. Totiž že pokud chcete trvale prosperovat, musíte dovést k prosperitě své království/firmu. Logické? Ale kdo se tím řídí...

Během všedních dnů neustále řešíme tisíce drobných úkonů – peníze, krize, vztahy. Jednáme více směrem ven než dovnitř. Jsme strháváni vnějšími podněty, které lze snadno konzumovat. Odvádí pozornost od našeho vnitřního světa, od toho, co si potřebujeme vyřešit sami v sobě. To může být pro spokojený život a úspěšnou kariéru lídra velmi nebezpečné. Proto se pravidelně na nějaký čas od denní agendy oprostěte, i kdyby to měly být řádově minuty za týden. Budou jen vaše.

Více než 12 měsíců extrémního vypětí a situací, kde není možné určovat pravidla, ale pouze reagovat na to, co které rozhodnutí státu přinese.

Ve vedoucích pozicích jste značně závislí na informacích, stávají se nápovědou, navigací v dnešní nepřehledné době. Na tomto základě se snažíte pro podniky a své lidi hledat ten správný kurz. Informační nápor zabírá nadstandartní objem kognitivní kapacity mozku. To vyvolává pocit zahlcení, kdy už nedokážete absorbovat další zprávy a správně je vyhodnotit.

"Jsme takový přerostlý živnostník o 50 lidech. Máme excelentní lidi, to máme štěstí. V lidech máme obrovskou oporu. Vše se řeší hned. Funguje to tu jen díky rodinným vazbám. Porady nemáme - je to ztráta času. Každý ví historicky, co má dělat. Plány žádné nejsou. Jedeme nadoraz, co to dá. Jak jsou lidi výkonní, nevíme. Všichni tu máme jasně dané fixy, výkonnostní odměňování není. Jsme rádi, že tu nejsou složité řídící procesy, žádné 3-5 stupňové řízení. Máme tu daleko vyšší tempo práce, než jinde ve firmách."

Někdy vyhrajete, někdy prohrajete. Slovy Tolstoje: Všichni lidé musí umřít. Málokdo ale skutečně žije.

Předpokládá to 2 věci:
1. musíte vědět, co chcete, což vyžaduje často a intenzivně přemýšlet
2. držet si ten záměr a vytrvalost, vědět, kdy na pilu netlačit a kdy na pilu silně zatlačit

Ano, zvláštní otázka. Práce ani firma není osoba, aby do něčeho takového byl člověk zamilovaný. Navíc, vše má v životě určité místo, měla by být hierarchie hodnot. Pokud by byla práce či firma v hodnotovém žebříčku před blízkými, pak je to smutné. Málo kdo z nás bude na smrtelné posteli litovat toho, že netrávil více času se svou milovanou prací/firmou. Mnohé z nás ale bude asi trápit, že netrávili více času se svými blízkými, se svou ženou/mužem, se svými dětmi, s přáteli.

Zakladatel Bridgewater Associates, jednoho z největších hedgeových fondů světa, který obhospodařuje více než 140 miliard dolarů. Dalio se snažil zajistit, aby ho jeho firma přežila. V roce 2018 ji proto přeměnil na partnerství a dal zaměstnancům větší podíl ve firmě.👍👏

Ve velkém množství firem je stále nastaveno něco jako prúměrné odměňování pro všechny stejně. Proč to takhle nemůže fungovat? Znáte ten příběh?

Profesor ekonomie vysvětluje studentům, že stejné odměňování pro všechny, sociálně spravedlivé, přináší jen zhoršení pro všechny. Nesouhlasíme, tvrdí dobrá polovina studentů. Ok, uděláme malý pokus s průměrem.

Takového obchodníka mít, tak ho vyhodím.

To bych sem neměl psát, ať někoho neodradím. 🤫

Pár lidí mi naznačilo, že je to nějaké podezřelé s tou #jipprofirmy a s tím vším, co tu píšu. Tak si udělejte obrázek.

1-2x měsíčně dělám byznys days, ať jsem stále v obraze ohledně trhu. Skvělý Mára Marek Chvátal mi navolá skrz cold calls schůzky a já hupsnu do auta a udělám pár jednání.

Zájemce o práci obchodníka u nás chce co nejvíc vytěžit na všechny strany. Opatrně se ptá, zda je možné to nějak udělat, aby mohl být jak u nás, tak na úřadu práce.

Kolega mi k tomu dává komentář: Je to taková klasická česká
vyčů🙈ávka. Takže je otázkou jestli se chceme brouzdat místo rosou, chc🙊nkama. Už jen ta představa...

Já mu na to odpovídám:

Viceprezident (2018)

Stejně jako třeba Sázka na nejistotu (2016), nám takové filmy dávají poznat alespoň něco z toho, jak to funguje v nejvyšších patrech politiky i byznysu. Jak to chodí v lobbingu, obchodní politice, "zvláštních VIP vztazích".

"Největší chyba Enronu byla pýcha, arogance, nesnášenlivost, lakomost. Byli čím dál nenasytnější, dříve nebo později byli odsouzeni k pádu."

Svého času 7. největší korporace v USA a zároveň největší korporátní bankrot do roku 2002. Symbol podvodného podnikání.

Na tom asi není nic zajímavého.

Vzali jsme ho i pro výsledek z osobnostního testu, kde stojí (výtažek z 10 str. výstupu):

Zajímavá shoda okolností. Pokud věříte na náhody. 😁

 Post na téma "Silná žena" od Ing. Monika Melicharová.

Martin Bednárik je zkušený manažer s více jak 20letou praxí, vedl menší firmy i společnost o 700 zaměstnancích, mimo jiné třeba známou síť prodejen Erotic City. Teď působí jako interim manažer v JPF. Udělali jsme s ním krátký rozhovor, věříme, že pro vás bude přínosný.

Jsem hrdá.

Co se stalo, ptám se ženy a dívám se:

V rybníku je 39 kaprů. Pstruhů o 8 víc. Kolik je pstruhů v rybníku?

Naškrábaným písmem čtu odpověď syna: V rybníku pstruzi nejsou.

Říkám ženě: Přece jich tam je 47.

Když jsem měl na základě zkušeností s řízením firem sepsat příspěvek, jak se zařídit, pokud někdo patří do skupiny covidem postižených subjektů, pojal jsem to obecně. Protože jak napsat jednorázově pár tipů, které mají mít úžitek jak pro OSVČ, tak pro #sme. Situace i kontext firem je různý a proto i řešení je vždy silně individuální. A navíc, nemůžeme se tvářit, že se dá pomoci vždy a všem.

Charakter vs. úspěch.
Týmovost vs. individualismus.
Win-win vs. win-lose.
Synergie vs. take it or leave it.

Viděl jsem padnout zářící hvězdu a také jsem viděl, jak se zlomila mnohá opěrná hůl, na niž lidé spoléhali. Chci ti dnes dát některé rady, abys i ty věděl, k čemu jsem dospěl a co mě čas naučil. Uprostřed hluku a chvatu buď klidný a trpělivý. Mysli na pokoj a mír, který může existovat jen v tichu. Ze všech svých sil se snaž vycházet s lidmi v míru.

"Můj normální pracovní den, to jsou dvě tři schůzky a spousta přemýšlení. Ony schůzky přitom nejsou takové ty typické business obědy, spíš si s lidmi povídám. Mluvím takhle asi s deseti lidmi – celkem často."

Tohle by mohl být docela silný odkaz Petra Kellnera pro mnoho podnikatelů a manažerů v Česku. Pro mě určitě.

Spousta přemýšlení.

Asi je velmi málo lidí v byznysu v ČR, koho by se dnes nedotkla informace o odchodu Petra Kellnera. Jako kdysi Jágr pro malé hokejisty, byl Kellner pro mnoho podnikatelů.

Dnes FORBES zveřejnil znovu jeho úryvky z výroční zprávy PPF, které vystihují nejen to, jaký byl podnikatel, ale i člověk.

K pandemii:

Rád na otázku "pro koho tu jsme", místo výčtu různých situací ve firmách, směřuji odpověď spíše na majitele/majitelky firem. Proč? Nudná odpověď: Protože vše začíná u nich, aneb staré známé "ryba smrdí od hlavy". Nebo taky voní od hlavy. Vlastně všechno začíná u hlavy. U vás ne?