Můj malý syn za mnou přišel a říká mi: „Tati, už to mám, budu taky podnikat. Postavím si na kousku zahrady kurník a budu chovat slepice.“ 🐔
Odpověděl jsem mu: „A ten kousek pozemku si ode mě chceš pronajmout nebo koupit? Tržní hodnota je odhadem 600 tisíc korun.“ Zůstal na mě koukat s nevyřčenou otázkou, co jsem to za otce. 😃
Svým dětem dávám vše, co je potřeba, ale snažím se, aby už od mládí vyrůstaly v souladu s realitou. Přijde mi totiž, že si dnes řada lidí myslí, že mají na všechno automaticky nárok jenom proto, že přišli do práce.
Ti stejní lidé pak často očekávají top službu, když přijdou do obchodu, a strašně se diví, že se jim tam dostává suboptimální péče. Někdy se dokonce cítí, jako když je tam snad obtěžují. Ale co když se tak cítí i jejich zákazníci?
Když jsem v práci, měl bych se snažit pracovat naplno a co nejefektivněji. Těch 8 hodin tomu dát vše a něco svému zaměstnavateli odvést. Závidíme Švýcarům a Němcům, jak se mají, ale jsme tak důslední a precizní jako oni?
Problémem posledních let je, že lidé neuvěřitelně zpohodlněli. Spousta lidí si odvykla pracovat a věří každému, kdo jim slibuje, že jim budou „pečení holubi lítat až do huby.“ Neustále si stěžujeme, jak špatně se máme, přestože žijeme v největším blahobytu historie, o kterém se ani elitám minulých století nezdálo.
Na to je dobré myslet. Pořád se máme zatraceně dobře. A pokud se chceme mít ještě líp, je to jen na nás. ✅
podnikatelská strategie
