Už bych to měl začít ignorovat, ale nějak mi to nejde. Je pro mě zkrátka neuvěřitelně fascinující, že někteří majitelé radši nechají svoji firmu padnout, než aby přiznali, že potřebují pomoc. Ta síla ega je prostě neskutečná. ❌
A nemusí jít ani o tak extrémní příklad. Před časem se nám stalo, že za námi přišli dva zoufalí majitelé, abychom jim zachránili firmu. Teklo jim do bot a přijít o všechno nechtěli, takže dorazili asi za minutu dvanáct. Do spolupráce jsme nakonec šli a podařilo se nám firmu dostat z nejhoršího. 👍
Po čase jsme ji stabilizovali a začala docela dobře šlapat. V tom okamžiku jsme se ale stali jednomu ze dvou majitelů obrovským trnem v oku. Nastoupilo ego. Postavil to totiž tak, že firmu nezachránil on, ale že jsme to dokázali my. Tak si dal za cíl nás z firmy co nejdřív dostat. Inu, poděkovali jsme a dali mu prostor, ať ukáže svoje schopnosti. Jak to nakonec dopadlo vám asi říkat nemusím. 😃
Někdy nás to ego prostě strašně limituje. Požádat o pomoc není žádná prohra, je to znakem síly a moudrosti. Nikdo nejsme expertem na všechno, proto je lepší se věnovat tomu, v čem jsme opravdu dobří, a to ostatní přenechat jiným.
Audit firemní kultury
