Bavil jsem se s člověkem, kterému zkrachovala firma. Krach firmy. Věřte mi, nic příjemného. Těch návazných důsledků a dopadů na tolik životů. Pro podnikatele. Pro zaměstnance. Pro okolí. Pro dodavatele i odběratele.
Když jsem se ho zeptal, co by po těch zkušenostech dělal jinak - jednu věc - řekl mi stroze: "Byl bych větší pes."
Měl tím na mysli důslednost, vyžadovačnost, přísnost, důraz na disciplínu. Možná činnosti neoblíbené. Nota bene do dnešní moderní doby. Ale být hodný strejda, na sebe i na druhé, který se nikoho coby dobrák od kosti nechce dotknout, aby mu nenarušil zónu komfortu? Stojí to pak za ty zničené životy? Za krach firmy se všemi důsledky? Lidé potřebují znát hranice. Dává to pevné/opěrné body do života. Ty jsou užitečné. Ve firmě, ve výchově dětí, ve společnosti.
Američani používají pojem "tough love". Pevná láska. Přísná láska. Na druhé straně je varianta - anarchie, kolaps. Jeden náš interim manažer používá pojem: laskavá důslednost. Já si kdysi zkrátil význam života na dvě slova: kázeň a láska. Kázeň bez lásky je tyranie. Láska bez kázně je anarchie, utopie. Být přísný při řízení firmy je nezbytné, bez pevné ruky se vám věci rozdrolí pod rukama. Být při řízení firmy dobrák, laskavost sama, nejspíš skončí tak, že se vše a všichni obrátí proti vám. Znáte to... cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Laskavá důslednost.
Tough love.
Kázeň a láska.
Někdo musí popracovat na důslednosti. Někdo zase na laskavosti.
A někdo, jako třeba já, na obojem. 🙂
